Skláníš se nade mnou,
jsi bůh nebo ďábel?
Jsi tady, taky tam, jsi všude,
jsi jako Manon,
co rád by mě sváděl.

V hábitu nahoty,
v něžném náručí,
lehce se usmíváš,
tak jako na duši,
co ti jen touha poručí.

Jen myšlenky mosty pálí,
tak jako dotek tvůj,
jen pohladíš po kůži,
rozum můj…prchá,
a tělo křičí – stůj!

Když sevřeš mě v objetí
a obemkneš mé rty,
slyším tlukot tvého srdce,
jak krev v tobě koluje,
a já poddám se, jen proto, že jsi to ty.

Jsi bůh nebo jsi ďábel?
Jsi snem, jsi jako dým,
jsi touhou, co pohání mě,
co bodá jako nejostřejší meč.
Jsi odevzdáním mým.
jsi totiž jedním ze třech..jsi mým vším.