"Hurá, konečně je to tady!" zajásal Harry, když před ním přistála sova s
balíčkem na noze.
"Co to máš?" ptal se zvědavě Ron.
"Tajemství. Ale neboj, brzy uvidíš."

Dějiny přednášené profesorem Binnsem byly ten nejnudnější předmět. Před
každou hodinou se studenti rvali o místo v zadních lavicích, protože jim
přece jenom bylo hloupé usnout Binnsovi přímo pod nosem. Jaké tedy bylo
překvapení, když si to Harry tentokrát namířil přímo do první řady a
spokojeně se usadil. Rona málem křísili, Hermiona ztuhla a vypadala jako
živá socha. Tak blízko se neodvážila ani ona, taky mívala problémy s
usínáním. I když by to pochopitelně nepřiznala...

"Teda Harry... zdá se, že jsem Tě podcenila," prohlásila na konci hodiny
Hermiona obdivným tónem.
"Víš doufám, co to znamená?" odpověděl Harry a Hermiona trochu pobledla.
"Bez obav," prohlásila nicméně a odkráčela.

"Co to bylo? Jak jsi dokázal být celou hodinu vzhůru? A o čem ses to
bavil s Hermionou?" nechápal Ron.
"To máš jednoduchý... Vsadili jsme se, že na Binnsově hodině neusnu.
Hermiona myslela, že to automaticky znamená, že budu dávat pozor a psát
si poznámky. Ale o tom ta sázka nebyla..."
"Ale vždyť sis psal. Viděl jsem Tě..."
"To nebyly poznámky. Kreslil jsem si. Nechal jsem si poslat mudlovské
pastelky a omalovánky. Fakt dobrá zábava, přežil jsem celou hodinu."
"No teda," vydechnul Ron, "takhle převést zrovna Hermionu... A o co jste
se vlastně vsadili?"
"Hehe, to je překvapení," zachechtal se ďábelsky
chlapec-který-jednou-dostal-dobrý-nápad.