Severus držel v ruce kus papíru, který mu přinesla sova, a nevěřícně
kroutil hlavou. To je přece blbost. Někdo si z něho vystřelil… Jenže kdo
by se opovážil? Navíc takovýmhle způsobem… No ale pravda to být nemůže.

„Vzpomínáš si na ten večer, z kterého si nic nepamatuješ?“ ozval se
protivný hlásek v jeho hlavě.
„No tak jsem se trochu opil, no.“
„Trochu jo? Skončil jsi na mudlovské záchytce.“
„Měl jsem k tomu důvod.“
„To je možné. Ale nemůžeš tedy vyloučit, že ten papír říká pravdu.“

Severus uchopil do ruky svoji hůlku a sesílal na papír všechny kletby,
které ho napadly. Identifikovat autora se mu však nepodařilo. Ten večer
neusínal zrovna klidně…

„Úkol splněn,“ zahlásila Hermiona spokojeně.
„Ty, ty… fakt jsi mu to řekla? A žiješ?“
Harrymu a Ronovi málem vypadly oči z důlků.
„Neřekla. Poslala jsem mu vzkaz,“ usmála se spokojeně Hermiona.
„Ale ta sázka…“
„…zněla, že mám Snapeovi sdělit, že bude otcem. Že zplodil miminko. A to
jsem splnila. Nedal sis jako podmínku, že mu tu sladkou novinku mám
oznámit osobně ani že se za matku mám vydávat já.“